Když jsme zakládaly tento blog, chtěli jsme aby to bylo místo, které vás bude inspirovat a hlavně motivovat k dělání nových věcí. Proto bych se v dnešním článku chtěla vrátit k té nejvíc nečekané cestě v mém životě, která se stala úžasným dobrodružstvím a velkou zkušeností.


Před cca. měsícem se jednou v pátek vrátila úplně mrtvá z tréninku a jediné co jsem chtěla bylo plácnout sebou do postele a už nikdy nevylézt. Měli jsme zrovna zkouškový takže toho na mě bylo už hrozně moc. Když jsem se ale prohrabovala moji záchrannou krabicí, která je plná čokolády a jiných dobrot, zacinkal mi mobil. Fakt jsem se divila, protože mi psala kamarádka, se kterou jsem se už asi půl roku nebavila. Ve zprávě toho bylo asi tolik: "Nechceš jet zítra ráno do Rakouska?" A za chvíli jsem už s Klárkou probírala po telefonu podrobnosti.

I přes všechen strach mě (a především mých rodičů), to bylo jedním slovem dokonalé. Neříkám, že život bude vždycky jako pohádka, ale já si díky tomuto výletu něco uvědomila.
Někdy je těžký rozhodnout se pro něco a vždycky to nebude jenom hloupej výlet. Já jsem ale díky němu pochopila, že odkládání věcí, kterými si nejsem jistá nikdy ničeho nedosáhnu a toho se chci držet ať už půjde o cokoliv.

Snad vám moje message utkví v hlavě alespoň na tak dlouho, aby jste díky ní udělali alespoň jedno spontánní rozhodnutí co vás někam posune, nebo něco zažijete. Já jsem odhodlaná se jí řídit dokud to bude možné.

Laura